Buchtův kopec sice není nejvyšší osmistovkou Žďárských vrchů, ale je neizolovanější, společný masív s Vysokým kopcem tvoří výraznou dominantu. Zároveň je ze všech osmistovek nejvýchodnější. Takováto poloha jeho vrchol přeurčila k jedinečným výhledům. S úbytkem zde trvale žijících lidí, omezením zemědělské činnosti a zalesňováním došlo k tomu, že v minulosti jedinečný výhled z vrcholu Buchťáku je výrazně omezený.
To platí především pro severní směr a dálkové výhledy na pohraniční hory od Jeseníků, přes Králický Sněžník, hřeben Orlických hor až po nejvzdálenější Krkonoše. Alespoň z části zůstává stále ještě zachován pohled s romantickým údolím říčky Fryšávky jihovýchodním směrem.
Jako vzpomínky jsou tyto výhledy zaznamenány na starých pohledech či obrazech. Jejichž autorům tvořícím přímo v plenéru poskytla po setmění vítané zázemí chata p. Vraspíra. Vrchol kopce si počátkem padesátých let vybrali i filmaři.
Jihovýchod
Nejširší výhled jihovýchodním směrem je z kraje lesa nad travinami vpravo od cesty na vrchol.
Kliknutím na náhled otevřeme velkou panoramatickou fotografii, 30. 7. 2023.
Úplně vlevo, téměř přesně na východ, je za vršky smrků vidět blízký vrchol kopce Strom, ještě více vlevo by byla Polička.
Dále vpravo je lesem zacloněna krajina kolem Korouhve, Jedlové a Stašova, bez výraznějších dominant.
Z lesa vystupuje až polesí Královec s nevyšším vrcholem U Jamek. Za ním je schována většina Nedvězí. Z něj je vidět na fotografii nezřetelná meteorologická stanice a o něco níže a více vpravo areál zemědělských staveb.
Horizont dále plynule tvoří Jaroška a Kočího kopec, před nimi je blízký vrchol Prosičky a Javorek. Pod Kočího kopcem je možné spatřit Sulkovec – konkrétně budovu bývalé školy, dnes obecní úřad. Od Sulkovce dolů se obloukem vine cesta do Ubušína. Ten se prozrazuje také pouze jednou střechou.
Vpravo od Sulkovce je výrazný vrchol Horní les s telekomunikačním stožárem sloužícím i jako rozhledna, ke stejnému masívu patří i vrchol Bukovce. O něco málo blíže je vrchol Na Jedli, opět s telekomunikačním stožárem. Vpravo pod ním je vesnice Veselí, z ní opět vidíme jen jedno stavení a evangelický kostel.
Výrazně dál jsou vršky Kopaniny a Kulíšek u Olešnice a Kunštátu, zde už vzhledem ke vzdálenosti s určitou dávkou nejistoty. Tímto směrem je vzácně za velmi dobré viditelnosti dalekohledem patrný stožár televizního vysílače Kojál. Ještě více vpravo, téměř na vzdáleném horizontu je vidět vesnice, zřejmě Tasovice. Ta se jako jediná neschovává v žádném údolíčku. Nad ní je vrch Zněcko.
Z nejbližších vrcholů jsou výrazné jimramovské kopce Pavlův a Padělek. Za Vorlákem vykukuje vysílač nad Strachujovem. Mezi Strachujovem a Pavlovicemi je také Loučný kopec.
Vpravo od Tasovic se na nejvzdálenějším horizontu nenachází žádné výraznější rozpoznatelné dominanty. Podle telekomunikačního stožáru je možné určit Záraz u Černovic.
Pod horizontem můžeme tušit údolí Svratky v místě vodní nádrže Vír, se smrkovými lesy značně postiženými kalamitou. Naopak k výrazným patří vrchol Přední skála se stožárem u vírského vodojemu a Karasín s turistickou rozhlednou. O něco dále je Bukový vrch a Sýkoř, dobře rozpoznatelná podle zděné telekomunikační věže.
V popředí se nachází nejbližší vrcholy, dost pod horizontem je Štarkov. Více vpravo výraznější Pickov nacházející se mezi Širokým Polem a Věcovem. A nejbližší Rabuňka, vidět je jen samotný kopec. Stejnojmenná osada se schovává na jeho pravé zadní straně.
Více na jih je určitelný vrchol Kříb u Písečného a Pletenice u Lístku opět s dobře rozpoznatelným stožárem. Před ním je v polích patrná alej podle silnice od Míchova k Lísku.
Horizont se na jižní straně uzavírá vrcholy Samotín a Kamenice. Samotín je a vždy byl uprostřed lesů, ukrývajících nejenom zbytek bukového lesa, ale i památník zastřelení posledního vlka. Kamenice nad Roženeckými Pasekami je naopak téměř holá a poskytuje nádherný výhled.
A nezapomněli jsme, uprostřed dole jsou opravdu ještě i Daňkovice.
Kliknutím na náhled otevřeme velkou panoramatickou fotografii, 19. 1. 2025.
Zimní fotografie je pořízena za silné teplotní inverze. Zatímco teplota dole v údolí Fryšávky v noci klesla pod -8°C, na horním konci Daňkovic byla přes noc teplota nad nulou. Ve vyšších hladinách, kolem 1 km až 2 km dosahovala teplota maxim kolem +10°C. Omezené proudění vzduchu je patrné i na horizontálně rozprostřeném kouři nad Pasekami. Na Jižní Moravě, kde byla mlha, se teploty pohybovaly ve dne i v noci kolem -3°C.
Při takovýchto podmínkách bývá dobrá viditelnost. Tedy v případě, že se nacházíme nad hranicí mlhy. Přítomnost mlh v údolích pak může naopak přispět ke zvýraznění jednotlivých vrcholů či masívů, které jinak splývají v jednolitý horizont.
Tento zimní záběr je o něco užší jak letní. Vlevo začíná dobře rozpoznatelným vrcholem Horní les s rozhlednou. Vpravo jsou oproti létu o poznání lépe identifikovatelné Kopaniny, telefonní vysílač je v kontrastu proti mlze za ním.
Dále vpravo, mezi vrchy Bukovce a Na Jedli, je vidět nad mlhou stožár televizního vysilače Kojál. Ten na letní fotografii vidět není. Ze vzdáleností skoro 60 kilometrů se asi jedná o maximum, které je možné tímto směrem zhlédnout.
Ve středu panorama se díky mlze vydělují vzdálenější vrcholy Kulíšek, Zněcko a Záraz.
V pravé části se z moře mlhy vynořuje společný masív Bukového vrchu a Sýkoře. Předním je v protisvětle špatně zřetelný Karasín, naopak proti bílé mlze je pěkně viditelná rozhledna. Za stromy na Pickově je vidět část střechy vítochovského kostela.
Na rozdíl od léta je také slušně vidět zasněžené skály na vrcholu Štarkova ukrývající zříceninu hradu.
Sever
Severní pohled je v součastné době nejpřístupnější přímo z vrcholu Buchtova kopce.
Severovýchodně jsou vidět Jeseníky, podle věže televizního vysílače s dobře rozpoznatelným Pradědem. Uprostřed, nejblíže a nejčastěji viditelný Králický Sněžník. Před jeho masivem začíná první hřeben Orlických Hor. Ty pak přejdou severním směrem hlavním hřebenem na horizont. Ještě více vlevo, už lehce severozápadně, můžeme při velmi dobré dohlednosti spatřit Krkonoše.
Uprostřed horizontu je nápadné pohoří masiv Králického Sněžníku. Protože je nejvýraznější, a protože je obtížné zachytit celý horizont v jednom záběru, začneme popis netradičně od středu.
Zimní fotografie Kralický Sněžník a Jeseníky, 10. 1. 2024.
Kliknutím na náhled otevřeme velkou panoramatickou fotografii.
Zimní fotografie Kralický Sněžník a Jeseníky, 19. 1. 2025.
Kliknutím na náhled otevřeme velkou panoramatickou fotografii.
Pravá vyšší část zdánlivě dvojitého vrcholu je hora Kralický Sněžník, menší je o tři kilometry bližší Malý Sněžník. Vrchol Kralického Sněžníku je bez lesa, a proto v zimně dobře rozpoznatelný. Je také nejvyšší horou v celém pohoří. Vpravo od něj můžeme určit další vrcholy patřící k východnímu hřebenu pohoří: Podbělka, Souš a Sviní hora. Před Podbělkou je možné určit vrchol Slamník včetně sjezdovky vedoucí z jeho vrcholu.
Levá část masívu se nachází na polském území, výrazné jsou osamělé vrcholy Czarna Góra a Suchoń.
Před Kralickým Sněžníkem je jihovýchodní hřeben Orlických Hor, někdy označovaný jako Orličský hřbet. Popsané jsou Vysoký kámen, Suchý vrch, Červenovodské sedlo, Jeřáb a nejvyšší Buková hora.
Pod vrcholem Suchoń je Adam a mírně vlevo Studený. Oba patří také k Orlickým horám, konkrétně k Mladkovské vrchovině. Jsou v blízkosti přehrady Pastviny a Zemské brány. Na Adamu byla v letech 1936-38 budovaná stejnojmenná dělostřelecká tvrz, jako jedna z mála je stále armádou využívána.
Ještě níže lze určit místa v krajině kolem Litomyšle: v inverzním chladu líně se otáčející větrné elektrárny u Janova, rozhlednu u Kozlova, vodojem ve Strakově, stožáry střediska radiokomunikací Pohodlí a pravděpodobně Zhoř.
Vpravo za Bukovou horou je další vrchol jménem Jeřáb. Ten už patří společně s vrcholem Bouda do Hanušovické vrchoviny.
Za Hanušovickou vrchovinou začíná panorama západní části Hrubého Jeseníku, vrcholy Šerák, Keprník, Vozka a Červená hora. Následuje mezera odpovídající Červenohorskému sedlu.
Následují vrcholy jižní nevyšší části Jeseníků. Průhledem přes Čh. sedlo je vidět Velký Klín; dále Velký Klínovec, to je ten vrchol, ze kterého vedou nejdelší sjezdovky lyžařského areálu. Dále splývají sousední Mravenečník a Dlouhé stráně.
Následuje nejvyšší moravská hora Praděd, který vystupuje nad hranici lesa. Za dobré viditelnosti je vidět i přes sto metrů vysokou stavbu televizního vysílače. Mírné sedlo odděluje také bezlesé Petrovy kameny a Vysokou holi na horizontu následuje Pecný a nejjižnější velký vrchol Jeseníků Ostružná.
V popředí pod Čh. sedlem je vrchol a rozhledna Lázek nacházející se asi 6 km za Lanškrounem.
Vpravo je možné rozpoznat větrný park u Anenské Studánky mezi Lanškrounem a Svitavami. Zde začíná Hřebečovský hřbet, ten pokračuje přes označený Mirand, Mladějovský vrch a dále, až za Kamennou Horku (mimo záběr). Hřebečovský hřbet tvoří v krajině u Moravské Třebové velmi výraznou dominantu.
Nejblíže je vidět velká část Poličky, věž kostela v Květné a větrná elektrárna u Karle, zbývající dvě jsou asi více vpravo.
Zimní fotografie Orlické hory a Kralický Sněžník, 19. 1. 2025.
Kliknutím na náhled otevřeme velkou panoramatickou fotografii.
Vlevo od výše popsaného pohoří Kralického Sněžníku je vzdálený nepříliš výrazný plochý vrchol. Pravděpodobně se jedná o Jawornik Wielki na polském území východně od Kladska. Náleží do celku Góry Złote, což je z českého pohledu ekvivalent Rychlebských hor.
České a polské názvosloví ale není jednotné. Situaci do značné míry komplikuje i to, že se u těchto území měnila nejenom příslušnost ke státnímu celku, ale i samotní obyvatelé. Z těchto důvodů používáme současné polské názvy.
Na horizontu západně následuje Czerniec z pohoří Góry Bystrzyckie, které se táhnou rovnoběžně s Orlickými horami. Patří k nim i vrcholy Jagodna a Jagodna Północna, která je nejvyšším vrcholem pohoří. Další vrcholy jsou v už zákrytu za Orlickými horami.
Orlický hřbet obsahuje řadu vrcholů oddělených nehlubokými sedly. Vrcholy jsou zalesněné. Tímto se liší od ostatních viditelných hor. Prvním označeným vrcholem je Anenský vrch, výraznější předěl je až mezi vrcholy Tetřevec a Koruna. Nevyšší je Velká Deštná, na které je při troše snažení vidět rozhledna. Poslední z orlických vrcholů je popsané Vrchmezí.
Následující nižší horizont jsou Góry Stołowe s označenými vrcholy Szczeliniec Wielki, Skalniak a skalní město Błędne Skały (Velká Hejšovina, Bor a Bludné skály). Je to ta hora Hejšovina, kde hronovský doktor operoval kouzelníka Magiáše na prudkou švestkitidu (K.Čapek).
Poslední nepopsaná část horizontu jsou pravděpodobně Kamenné hory za Hronovem a Meziměstí.
V popředí je Blatinský kopec nad Pustou Rybnou. K té patří i několik viditelných chalup. Hned vedle je vidět telekomunikační stožár na Skalce za Borovou.
Dále vpravo je blízký Betlémský a Landrátský kopec. Mezi nimi je v dálce vidět kamenolom v úbočí Litického Chlumu.
Horský penzion pod Luckým vrchem optickou iluzí splývá s Maděrou. Dělí je ale skoro dva kilometry a telecké údolí.
Ve střední vzdálenosti k horizontu můžeme ještě určit vesnici Sloupnice a rozhlednu na kopci Andrlův chlum u Ústí nad Orlicí.
Krkonoše není kvůli lesnímu porostu možné běžně vidět. Následující fotografie je pořízena z dolní třetiny paseky pod vrcholem. Vpravo je vrchol Sněžky, vlevo je blízký Spálený kopec, respektive telekomunikační budova na jeho vrcholu. Horizont, zhruba uprostřed, zacloněný modřínem patří Studniční hoře.
Krkonoše - Sněžka, 27. 12. 2024.
Kliknutím na náhled otevřete.
Takovéto daleké výhledy nejsou běžné, ale vyžadují příhodné meteorologické podmínky. Ty nastávají obvykle v zimě, v letním období jsou vzácnější.
Letní fotografie, 28. 7. 2023.
Kliknutím na náhled otevřeme velkou panoramatickou fotografii
--------------------Jiří Švanda & Ludmila Švandová; Daňkovice 2025, CC BY-NC-SA 4.0