Charakteristika území

Obec Daňkovice leží v severovýchodní části okresu Žďár nad Sázavou v Chráněné krajinné oblasti Žďárské vrchy. Má katastrální rozlohu 301,81 hektarů, z toho 76,1 ha orné půdy, 81,1 ha trvalých travních porostů, 100,2 ha lesa a 2,2 ha vodních ploch. Podle registru zemědělské půdy je obhospodařováno pouze 47,3 ha půdy jako orné a 82 ha trav.

Obec se nachází na jihovýchodním úpatí Buchtova kopce s nadmořskou výškou 813 metrů nad mořem. Zastavěná část vesnice se rozkládá v nadmořské výšce 650–710 m n. m.

Geologicky katastr náleží ke svrateckému krystaliniku. Je budováno převážně migmatity a dvojslídnými ortorulami. Pro oblast jsou typické, místy na povrch vystupující, pruhy výrazně hrubozrnných „okatých“ dvojslídných ortorul. V širším okolí se vyskytují v rulových horninách úzké pruhy amfibolů a skarnů. Často s historicky významnými ložisky železných rud, těženými již od středověku do devatenáctého století. Například na Kadově, Fryšavě či Odranci.
Východně od obce se nachází hlinité jílovité usazeniny, které sloužily jako kvalitní surovina pro místní výrobu cihel v několika malých selských cihelnách.

Klimaticky patří Daňkovice ke chladnějším a vlhčím územím. Průměrná roční teplota se pohybuje kolem 6 °C, roční úhrn srážek se blíží k 800 mm.

Nepříliš přívětivé klima, nízká úrodnost půdy a relativní odlehlost značně ovlivnily historický vývoj Daňkovic a osudy jejich obyvatel.

Nejstarší historie

Ve středověku se v naší oblasti rozprostíral hraniční prales oddělující Čechy a Moravu, bez vymezení jejich přesných hranic. Prales byl opevněním Čech před nájezdy z východu, patřil přímo panovníkovi a nesměl se kácet. Přes území vedlo jen několik stezek. V okrajových částech pravděpodobně uhlíři pálili milíře. Občas klid lesa narušili lovci či brtníci sbírající med a vosk lesních včel. Jinak bylo území bez trvalého osídlení. S formováním českého státu se ve 13. století tato hranice stala nadbytečnou. Tím začala systematická kolonizace. Král přiděloval volné části země svým věrným a ti, aby ji zužitkovali, zakládali na ní nové osady. Prales samotný v té době neměl příliš vekou cenu. Založení nové zemědělské osady na místě původního lesa bylo nepochybně nesmírně náročné a vyžadovalo mnoho lidského úsilí.

Dokladem o osídlování našeho kraje je listina Přemysla Otakara II. z roku 1269. Z ní víme o sporu litomyšlského kláštera s Jimramem (z rodu Pernštejnů) a Hermanem (z Letovic), kteří zabrali území, jež klášter považoval za své. Při řešení územního sporu byla také stanovena přesná hranice mezi Moravou a Čechami podél toku řeky Svratky. To, že v našem kraji měl zájmy i on ukazuje i založení královského města Polička čtyři roky před touto událostí. Nestarší zmínku o osadě Daňkovice známe ze zápisu v zemských deskách z roku 1350, kdy Filip mladší z Pernštejna prodával Jimramovi z Pernštejna svůj majetek a mezi nimi i celou ves „Dankowicz“. Můžeme tedy usuzovat, že Daňkovice byly založeny mezi těmito výše uvedenými letopočty, někdy na přelomu 13. a 14. století, na moravské straně zemské hranice s vazbou na pernštejnské dominium. V Českých zemích to byla doba všeobecné prosperity a rozvoje, která podobným aktivitám přála. Neměla však trvat navěky.

Němým svědkem nadcházejících událostí je blízká zřícenina hradu Skály, lidově zvaného Štarkov. Hrad nechal vystavět Archleb ze Stařechovic, osada na Hané. Ten zde v té době získal nějaké majetky a už potřeba stavby hradu značí neklidnou dobu. Dobu poznamenanou bojem o moc, loupežením a zmarem. Nový hrad byl v čase své stavby nedobytný, poplatný svému jménu. V maximální míře využíval vysoké skály obepínající ho ze tří stran, jen jednu vnější stěnu museli stavitelé vyzdít. Takováto konstrukce nemá jinde obdobu. Jeho historie je krátká, asi šedesátiletá, ale o to zajímavější a i cennější. Od původního účelu sídelního hradu, po doupě lapků. To bylo i příčinnou jeho dramatického zániku. Pravděpodobně na podzim roku 1440, možná o něco později, byl náročně dobyt a krátce na to definitivně odborně zbořen. Jak ukázal podrobný archeologický výzkum, dobytý vyhořelý hrad ještě před zbořením poskytl úkryt penězokazecké dílně. Ruiny na kopci nad Fryšávkou pak přes pět století let čekaly, aby vydaly svoje tajemství, a nebylo jich málo.

V roce 1483 odváděl rychtář z Dankowicz do Bystřice poplatky od 7 usedlých. Tento rozsah zůstává až do 17. století. Když byl zřízen jimramovský díl pernštejnského panství, připadli k němu i Daňkovice. A jeho součástí zůstávají do politické reorganizace Rakouského císařství po roce 1848. V roce 1750 bylo v obci 8 selských usedlostí a 13 nádenických rodin. Byla tu také panská hospoda, z níž se platily 4 zlaté. V tuto dobu dostala obec vlastní pečeť, ve znaku byl svatý Florián a písmena OBD. Později používala pečetidlo s moravskou orlici s opisem OBEC DAŇKOVICE.

V roce 1781 byl vydán toleranční patent, čímž bylo umožněno legálně vyznávat jiné než katolické náboženství. Naprostá většina obyvatel se přihlásila k protestantům a byli zapsáni do jimramovského sboru helvétského vyznání. V roce 1786 daňkovičtí postavili dřevěnou modlitebnu. Brzy, v roce 1818, ji přestavěli na kamenný kostel, který je až do dnes jednou z mála krásných zachovalých památek toleranční doby. V roce 1790 měli Daňkovice 42 domů a 229 obyvatel.

V roce 1835 proběhlo mapování stabilního katastru. Ten nám poskytuje podrobný pohled na tehdejší Daňkovice. Jejich půdorys se už blíží dnešnímu. Grunty jsou většinou po obvodu zástavby a navazují na ně k nim příslušející pozemky běžící až na hranice katastru. Obydlí drobných chalupníků a domkařů jsou volně roztroušeny mezi nimi bez výrazného řádu. Většina staveb je tehdy ještě dřevěná. Je možné dohledat i jména jednotlivých hospodářů. Podle výkazu ploch bylo v Daňkovicích v dnešních jednotkách obděláváno 169,2 ha polí, 18,4 ha luk, 42 ha pastvin, 0,14 ha rybníků a 60 ha jehličnatého lesa. Zemědělské půdy bylo tehdy obděláváno výrazně více jak dnes.

Obec Daňkovice od roku 1850

Po revolučních událostech v letech 1848 a 1849 došlo k řadě politických změn. Především byla zrušena feudální správa, panství přestalo být úřadem a byla zřízena obecní samospráva. Prvním starostou byl zvolen Josef Hejtmánek. Definitivně bylo zrušeno poddanství.

Při prvním systematickém sčítání lidu v roce 1857 bylo v Daňkovicích 56 čísel popisných a 351 obyvatel. Hlavní obživou, jako v předchozích stoletích, stále zůstává zemědělství. Někteří obyvatelé pracují v lese, provozovaná řemesla mají spíše jen lokální význam. Výjimkou je tkalcovství, které je po chalupách hojně rozšířeno. Jedná se však o nepříliš výnosnou činnost. Všudy přítomný prach ze zapracovávaného lnu tkalcům a jejich rodinám na zdraví nepřidal. V průběhu druhé poloviny devatenáctého století se začíná projevovat odchod obyvatel do blízkých ale i vzdálenějších měst. Vyskytují se i případy vystěhování do Ameriky. Přes 300 lidí si Daňkovice podržely přibližně do roku 1930.

V letech 1898–1899 byla stavěna nová budova školy. Škola byla v Daňkovicích už dříve, ale její prostory byly nevyhovující. Proto byla postavena nová budova na obecní louce pod dolním rybníkem.

V roce 1906 byla založena obecní knihovna, k tomuto přispěl místní rodák Emil Musil darem 20 knih.

Popis Daňkovic z roku 1922 nám zanechal tehdejší kronikář a učitel František Navrátil.

V roce 1924 byla zřízena místním obchodníkem Emilem Haasem filiálka výrobny koberců, zaměstnávala celkem 30 lidí v okolí. Ve stříhárně v č.p. 2 a 12. bylo zaměstnáno 8 lidí. Za rok se vyrobilo asi 40 tisíc m² koberců.

V březnu roku 1937 byla v domě č.p. 54 u obchodníka pana Ludvíka Barborky instalována telefonní hovorna nákladem 1140 Kč. Na její zřízení obdržela obec od Baťova fondu 1200 Kč subvence. Pro srovnání, v tomto roce se v Daňkovicích prodalo 9 mír (1,7 ha) pole za 12000 Kč, výkupní cena metráku pšenice byla 164 Kč.

V roce 1939 postavil na Buchtově kopci řídící učitel Josef Vraspír turistickou chatu. Chata se stala oblíbeným místem malířů Vysočiny a stala se tak součástí tohoto fenoménu.
V témže roce okresní nemocenská pojišťovna vykoupila pozemky na jižním svahu Buchtova kopce a zahájila stavbu dětské plicní ozdravovny. Důvodem výběru lokality byly v hodné klimatické podmínky k léčení. Na stavbě našel práci velký počet místních lidí. Vzhledem k válečným událostem začal areál sloužit dětem z Německa. Někdy se uvádí přímo Hitlerjugend. Léčebna byla po válce obnovena, ale už jako léčena pro dospělé včetně tuberkulózních pacientů.

V říjnu 1940 se i přes mnohé těžkosti té doby podařilo zahájit práce na elektrizaci obce. V listopadu mohla být připojena k elektrické síti Západomoravských elektráren. Finanční náklad byl vysoký, ale obci se podařilo získat subvence a také příspěvek od Buchtova kopce (léčebny) a stavbu tak zabezpečit. Používání elektřiny v domácnostech nebylo v té době příliš rozšířené. Byla také poměrně drahá. V mnoha chalupách byla nainstalována třeba jen tři světla a jedna motorová, třífázová zásuvka.

Za války zahynul Josef Husák č.p. 8. Byl povolán na práce do Německa, zemřel v koncentračním táboře v Buchenwaldu. V Osvětimi zahynuli členové rodiny Haasovy. Ti se už před válkou přestěhovali do Jimramova, kde měli továrnu na koberce, ale příslušeli stále do Daňkovic. Při dramatických událostech 27. 4. 1945 padl partyzán Alexej Alexanov z Čity. Je pochován na místním hřbitově.

V letech 1954 a 1955 byl postaven kulturní dům. Tehdy se jednalo o vcelku velkou událost, podobných zařízení v širším okolí mnoho nebylo. Velkou část stavebních prací provedli občané sami.
V roce 1957 byl dokončen vodovod v dolní části obce. Byl tím vyřešen letitý problém s nezávadnou pitnou vodou v dolní části obce. V minulosti je doloženo udržování osmi obecních studní, ovšem bez vodovodu.

Po vydatné přesvědčovací činnosti okresních úředníků bylo v 1958 založeno JZD. Dle zápisu v obecní kronice ženy plakaly, co budou jejich rodiny jíst. Postupně byl postaven kravín 1960, vepřín, teletník 1963, suška na obilí 1968, seník, silážní žlaby, moderní kravín 2008, komunikace.

V letech 1967–1971 bylo vybudováno na vrcholu Buchtova kopce Zabezpečovací středisko letového provozu. Nejdříve byla stavěna dlážděná cesta začínající přímo na návsi Daňkovic. Stavbě musela ustoupit jedna chalupa. Z výkopů při stavbě cesty zbývalo velké množství materiálu. Ten byl nakonec použit k zavezení staré rokle nad hlavní silnicí. Šestipatrová budova radiolokačního zařízení se stala novou zdaleka viditelnou dominantou. V objektu je možnost ubytování a rekreace.

V roce 1976 byla pro nedostatek žáků zrušena škola. Daňkovské děti od této doby chodí již od první třídy do školy ve Sněžném. Budova po rekonstrukci slouží od r. 1978 potřebám nově zřízené mateřské školy.

V roce 1977 byl přistavěn kulturní dům. Ten byl v té době hojně využíván. Každoročně se konalo i několik plesů. K organizátorům patřili: osvětová beseda, hasiči – maškarní ples pro dospělé, nebo léčebna – zdravotnický ples.

V sedmdesátých letech proběhlo i větší rozšíření a kanalizace. Pozornost byla věnována opravě rybníku, celkové úpravě věřených prostor a jejich parkové úpravě.

Po volbách v roce 1990 bylo zvoleno nové obecní zastupitelstvo a obnoven úřad starosty. Obci byl navrácen její historický majetek. V následujících letech se podařilo obec plynofikovat. Postavena byla čistírna odpadních vod. Díky výstavbě obecních domků a bytů se podařilo stabilizovat počet obyvatel. Po řadě let bylo postaveno několik nových soukromých domů.

O vzniku názvu Daňkovice se tradují dvě verze:
1. Dankowicz -> Damkowicze -> Dainkowitze -> Damkovice -> Daňkovice (základ ve jménech Danimír, Bohdan, Nedan – ves lidí Dankových, -nk- asimilací –mk- Danek event. Daněk) - neznáme sice rodové jméno rychtáře, můžeme však soudit, že to byl některý pernštejnský panoš.

2. Podle chovu daňčí zvěře, která se chovala v místní oboře (jméno Obora nese část katastru dodnes).

Historické památky

KOSTEL
Původní modlitebna z roku 1786 byla jen dřevěná, o její podobně nejsou známy žádné podrobnosti. Je pravděpodobné, že vzhledem k použitému materiálu, byla stavba od začátku plánována jako dočasná. V roce 1818 byl dokončen nový zděný kostel. V té době už byl ustanoven daňkovský filiální sbor, do kterého patřil ještě Spělkov a Krásné s osadou Valdorf (Podlesí). Kostel je 16 m dlouhý a 9,5 m široký. Do dnešních dnů plně odpovídá tolerančním předpisům pro nekatolické církevní stavby. Stojí na kraji zástavby, nemá věž ani zvony, vchod je od polí. Nejvýraznější je jeho vysoká mansardová střecha. Také vnitřní zařízení – umístění stolu Páně, kazatelna při podélné stěně a 2 kruchty – zachovává původní podobu tolerančních modliteben. Jsou tu staré varhany, získané po opravě v roce 1885 z evangelického kostela v Jimramově. Podle vyprávění císař Josef II. přidal 40 zlatých na jejich nákup. Vnitřní stěny jsou zdobeny nápisy psanými švabachem a jsou to Desatero Božích přikázání, Věřím v Boha, Otče náš a výpisky z Nového Zákona, vše podle Bible Kralické.
V roce 1940 bylo přikročeno k důkladné opravě kostela, kterou provedl stavitel Mach z Poličky, toleranční podoba byla ale zachována i pro naši dobu.
Kolem kostela se rozkládá malý hřbitov obehnán kamennou zdí se dvěma branami s kovovými mřížemi, sedlovou stříškou, v omítce je reliéf kalichu.
Pro svoji vzácnou zachovalost dokládající historii protestantských církví je kostel vyhlášen kulturní památkou.

FARA
V roce 1908 postavil stavitel Jan Veselský z Poličky novou faru na místě chalupy č.p. 4 u kostela. Je to patrová budova a mimo byt faráře je v ní také sborová místnost. Dříve sloužila jako druhá školní třída. Za faráře V. Kejře (1934) zaveden vodovod, nová studna na návsi sloužila ještě potřebám školy.
Sbor Českobratrské církve evangelické založil ve budově minimuzeum, kde můžete shlédnout kancelář faráře, zpěvníky, kancionály, fotografie a různé dokumenty ukazující historii sboru.

ŠKOLA
Škola byla v Daňkovicích zřízena v roce 1810 evangelickým sborem. Navštěvovali ji i děti z dalších obcí bez rozdílu vyznání. V roce 1827 bylo zakázáno katolickým dětem navštěvovat nekatolické školy. Vyloučení katolických dětí ale zde proběhlo až v roce 1835. V roce 1870 byla škola prohlášena za veřejnou obecnou a byly k ní znovu přiškoleny obce Javorek, Jimramovské Paseky a Valdorf (Podlesí). Pro špatný stav staré školy bylo rozhodnuto o stavbě nové školní budovy. Dne 12. 5. 1898 bylo započato kopání základů na obecní louce pod Dolním rybníkem. Stavba byla zadána zednickému mistru z Kuklíka Čeňku Veselskému a tesařskému mistru z Německého (Sněžné) Josefu Henychovi. Dne 10. 9. 1899 byla budova posvěcena. V roce 1909 byla rozšířena na školu dvojtřídní. Otevření druhé třídy bylo povoleno však teprve od školního roku 1911-1912. Druhá třída byla umístěna v budově fary. Dvoutřídní byla škola až do roku 1934. Svému účelu sloužila budova až do roku 1976, kdy byla pro nedostatek žáků škola zrušena. Při následné rekonstrukci byla přestavěna pro potřeby mateřské školy, která je v provozu dodnes.

LIDOVÉ STAVBY
V obci se dochovala řada hezkých staveb (chalup), typických pro oblast vysočiny, tři z nich jsou památkově chráněné.

Venkovské domy č.p. 41 a č.p. 47
Typická ukázka bydlení místních drobných zemědělců. Oba domy mají zachovanou původní dispozici. Vstup je z delší strany do síně potínající napříč celý půdorys. V přední části je na vysoké podezdívce obytná část; kuchyně a světnice. Na druhé straně síně býval chlév a komora. V zadní části stavení je pod společnou střechou stodola. Vstup do domu je krytý přístavbou nazývanou barák. Zvenčí je stavení obílené vápnem s dřevěným bedněným štítem.

Venkovská usedlost č.p. 27
Usedlost se sestává s několika různě starých budov kolem nepravidelného zcela uzavřeného dvora. Dominantou je reprezentativní klasicistní štít a vstup obytné části. Jednalo se o největší hospodářství v Daňkovicích.

LÉČEBNA BUCHTŮV KOPEC
Areál léčebny začal být budován v roce 1938 okresní nemocenskou pojišťovnou. Dispozice byla podřízena funkci plicní léčebny, což tehdy především znamenalo zdlouhavou a obtížnou léčbu tuberkulózy. Areál se skládá se ze čtyř pavilonů umístěných v rozsáhlém parku. Dochovaly i otevřené tzv. lehárny, dlouhý pobyt na čerstvém vzduchu byl důležitou součástí léčby. Součástí bylo i hospodářské zázemí a užitková zahrada. Léčebna je jedinečně zachovanou ukázkou kvalitního urbanismu a nemocniční architektury třicátých let. Zajímavostí jsou kamenné podezdívky budov. Nejedná se o materiál dovezený z lomu, jak je obvyklé, ale o místní kámen získaný přímo na staveništi, okolních mezích a lesích.

V obci se nachází státem chráněná lípa velkolistá o výšce 27 m, obvod kmene 650 cm, odhadované stáří 300 let.

Jiří Švanda, Daňkovice 2021

Prameny:
Pamětní kniha obce Daňkovic.
J. F. Svoboda. Vlastivěda moravská.
Ludvík Belcredi. Historie hradu Skály.
Emil Čermák. Kronika Zubří země.
Jiří Holeš. DP Historie evangelického sboru v Daňkovicích...
Jiří Bartoň. Sněžné a sněženko.
AOPK ČR – Správa CHKO Žďárské vrchy.
Ústřední archiv zeměměřictví a katastru - B2/a/6.
Národní památkový ústav. Památkový Katalog.
Občané Daňkovic.